Když se s někým zaplete do divoké a vášnivé hádky, máte tendence vypustit vaše společenské chování z okna. Naše mozky vystřelí hormony vzhůru a máme problém zachovat si chladnou hlavu. No aby to šlo při té nejvyšší možné hladině adrenalinu. Takže nejenom, že používáme slovník, který by odpovídal těm chlápkům, kteří před budovou kopou kanály, ale přestáváme ovládat ten slovní průjem, který nám jde z pusy. Proto sice mluvíme, ale zapomínáme na to nejdůležitější – slyšet.
Možná, že vám přijde hloupé a slabošské zavřít pusu a zkrátka poslouchat druhého rozlíceného účastníka toho, co dřív bylo dialog. Pokud by oba zúčastnění poslouchali, mohou používat argumenty a spor ukončit, co nejdřív. Ale když o této praktice ví jenom jedna strana, je to těžké. I tak vám dáme pár tipů, jak si zachovat chladnou hlavu.
Když začínáte vyšilovat, zhluboka se nadechněte
Může se to zdát až hloupě prosté. Nadechněte se, zabere to jen pár vteřin. Navíc tím řeknete druhé osobě, ať počká, že si urovnáváte myšlenky a nechcete nechat váš nervový systém, aby vybouchnul. A zatímco se váš „sok“ snaží vypustit další naštvanou větu, vy vychladnete a věřte, že se to podepíše na celé hádce. Nakonec se z ní možná stane dialog. Nenechte se zatáhnout do rozbouřeného moře.
Identifikujte emoce toho druhého
Empatie je něco, co se nám zdá během hádky jako něco nemožného. Jenomže je to důležitý aspekt produktivně vyřešeného sporu. Zeptejte se sami sebe, jak se ten druhý cítí, proč se zlobí, jaký k tomu má důvod a co asi pohání jeho hněv a uvidíte, že se vám mnohem lépe podaří pochopit podstatu nastalé situace.
A nezapomeňte se zeptat i sami sebe. Vy jste totiž druhá polovina problému. Myslíme si, jak se známe a máme všechno pod palcem, ale opak je pravdou. Někdy jsme tak zaneprázdnění tím, že se snažíme hodit vinu na druhé, že ani nevidíme, jak moc jsme vedle. Pustíte se do hádky i s námi? Tak do toho!
Shrňte si, co ten druhý řekl
Tohle je velká výzva. Máte-li zájem o produktivní rozhovor, zkuste si shrnout, co jste se během toho všeho řvaní a nadávek od druhé osoby dozvěděli. I když nevyhrajete tuhle bitvu, můžete vyhrát tu příští a nakonec celou válku, protože se vám podaří konfliktům předejít. Pak hádku ukončí věty jako: “Dobře, tebe štve, když někdo mění plány na poslední chvíli. Chápu. Už se to nebude opakovat,“ nebo „Pochopil jsem, jak je pro vás důležité, když hraje státní hymna a máte pocit, že by při ní nikdo neměl mluvit a už vůbec ne se smát.“
Shrnutí neznamená, že je argumentace u konce nebo že souhlasíte s postojem druhého. Jenom dáváte druhé osobě najevo, že jste si z jeho slov vzali to důležité. Jen pozor na to, abyste nevyzněli sarkasticky. Pokud k tomu máte sklony, raději se shrnutí obloukem vyhněte.
Vyjednávejte tak, aby nikdo z vás nemusel křičet
Pokud se debata rozvášní až přespříliš a vy cítíte, že je to pár vteřin před výbuchem, raději hádku pro tentokrát ukončete slovy jako: „Nechme to prosím raději na jindy.“ Tohle nikam nepovede.“ Ukážete tím, že nemáte potřebu přejít k agresi a budete o řečeném přemýšlet.
Zkuste to udělat tak, abyste nevyzněli arogantně. Obzvlášť pokud vedete hádku se ženou. Snadno si může váš mírový akt vyložit jako urážku. Abychom vás uklidnili – hádky jsou vždycky jízdou po tenkém ledě.
Soustřeďte se na naslouchání a nevymýšlejte hned odpověď
Poslouchat je jedna z nejtěžších věcí. A obzvláště při hádce. Zaslechneme jen zlomek z řeči odpůrce a honem rychle už vymýšlíme, čím mu zavřeme pusu, případně ho ještě víc vytočíme. Ale co kdybyste se zkusili opravdu zaposlouchat do toho, co ten druhý říká? Co kdybyste se pokusili analyzovat jeho emoční rozpoložení?
Argumentace je o vítězství. A každý člověk chce odejít jako vítěz, změnit někomu svým monologem život nebo alespoň momentální postoj a dokázat, že hádka je chyba druhé strany. Ale něco vám prozradíme. Tohle je necivilizovaný akt zvířecího souboje. A v civilizovaném světě bychom se mu mohli vyhnout. Udělejte to lépe. Strčte si do úst ponožku a nastražte uši. Budete lepším člověkem!
